Nový inform na téma Incentives and motives for voluntary departure

Právě vyšel nový inform Evropské migrační sítě na téma Incentives and motives for voluntary departure. Jeho cílem je pochopit pobídky a motivace k dobrovolnému opuštění území migranty ze třetích zemí, kterým bylo uděleno rozhodnutí o návratu v členských zemích EU nebo Norsku.

Evropská komise si v Paktu o migraci a azylu z roku 2020 dala za cíl vytvořit efektivní a humánní postup pro navrácení osob, které nemají právo pobývat v EU. Strategie EU pro dobrovolné návraty a reintegraci má za cíl pomáhat členským státům v podpoře dobrovolných návratů, které jsou chápány jako humánnější a důstojnější než nucené návraty. Tento inform se zabývá pobídkami a motivacemi, které členské státy k tomuto účelu používají a dalšími faktory, které ovlivňují rozhodnutí osob, a propojením těchto vlivů.

Za pobídky jsou považována opatření jednotlivých členských států pro cizince ze třetích zemí. Motivace jsou okolnosti a osobní důvody, které mohou ovlivnit rozhodnutí, zda státní příslušník třetí země dobrovolně opustí území. Většina členských států a Norsko poskytují pobídky před opuštěním území i po návratu do země původu. Patří mezi ně např. poradenství, zdravotní či psychologická pomoc, pomoc s organizací cesty zpět do země původu, právní pomoc a zajištění základních potřeb před návratem (ubytování, zdravotní péče, strava). Méně často členské státy EU nabízejí také profesní školení, ať už v hostitelské zemi nebo v zemi návratu.

V některých případech však pobídky nejsou dostatečně lákavé, aby převážily benefity setrvání na území. Situace v zemi, kam by se tyto osoby vrátily, výrazně ovlivňuje jejich rozhodnutí – nedostatek ekonomických příležitostí, žádná podpora přátel či rodiny, strach z odmítnutí nebo stigma spojené s návratem do domovské země. Nejčastěji zmiňovaným důvodem pro odmítnutí dobrovolného opuštění území je naděje. Pro mnoho osob je možnost, že jejich žádost o azyl bude přezkoumána nebo že legálně získají pobytové oprávnění silnou motivací k setrvání. Naopak k důvodům, které přiměly osoby k dobrovolnému opuštění území, patří neúspěch při hledání zaměstnání, zklamání ze života v hostitelské zemi, strach z nuceného návratu, rodinné důvody, zdravotní problémy nebo změna situace v zemi původu.

Asistence s reintegrací po návratu může pomoci státním příslušníkům třetích zemí ke konečnému rozhodnutí opustit území hostitelské země dobrovolně. Šíření informací o dostupných možnostech ve formě letáků nebo brožurek dává osobám možnost, aby si samy zjistily více informací. Některé členské státy spolupracují s úřady na lokální úrovni a neziskovými organizacemi, aby zvýšily svůj dosah a důvěru potenciálních klientů v programy návratové asistence.

Text celého informu můžete najít zde .